Pokud má člověk vážný problém, přirozeně se cítí mizerně, možná je dokonce přesvědčen, že se celý svět proti němu spiknul. Tehdy se zastaví a hledá řešení své situace. Všimněme si, že v takovém případě je kolem nešťastníka tlačenice superlidí, kteří přesně vědí, co a jak by měl dělat. Bez vyzvání na něj chrlí exkluzivní náměty, nejlepší doporučení či dobré rady. Mohlo by se předpokládat, že po zásahu tolika dobrotivců bude nešťastníkovi lépe a radostněji. Ale ouha! Všechny ty nevyžádané náměty, rady a doporučení jej mohou nastartovat, ale většinou jej tlačí více a více k zemi. Kdo se však tetelí blahem a návaly slasti jsou superlidi-dobrotivci.

Rozdávání nevyžádaných rad přináší přece tak skvělý pocit! Když člověk rozdává rady, o které nikdo nepožádal, hodnotí. Hodnotí hodnotitel. A hodnotitel je vždycky ten šikovnější, obratnější, úspěšnější,  zatímco hodnocený se nemá čím chlubit. Hodnocení druhého je nádherné pódium, kde se lze předvést v plné kráse. Aniž bychom si to uvědomili, vzniká nerovnováha, která zhoršuje vztahy a zvětšuje  propast mezi lidmi. Každý z nás si dříve nebo později uvědomí, že náš čas se krátí. To jsou momenty v životě lidském, kdy hledáme možnosti, jak bychom jej co nejlépe využili.

Největší hodnotu představují mezilidské vztahy. Proto se vzdejme vlastního superčlověka, neříkejme druhým, co mají dělat nebo jak se mají napravovat, ale pomozme jim a vlastně i sobě, aby si na to přišli sami. Zajímejme se o ně a dávejme jim to najevo. Jsme lidé a každý z nás je chybující. Pamatujme, že dnes hodnotitel se může zítra stát hodnoceným. Proto pěstujme rovnocenné vztahy a můžeme s tím začít hned.