Článek si můžete nejen přečíst, ale také poslechnout v audioverzi.
Starý přežitý svět, ve kterém žijeme, je na dokonalost nastavený. Od útlého věku nás okolí tlačilo k tomu, abychom byli úspěšní a my díky tomu po celý život neustále o něco usilujeme.
Touha po dokonalosti pronikla všude.
Neprojevuje se jen v oblasti pracovní, ale ve své lektorské a poradenské praxi se setkávám i s požadavky na perfektní partnerství, vzorné rodičovství, ideální přátelství, skvělou postavu, bezvadné stravování, dokonalou dovolenou…
Magnetem na perfekcionismus jsou systémy přesvědčení a vzorce chování vytvořené v dětství. Děti se snaží potěšit rodiče, aby dosáhly odměny nebo aby se vyhnuly trestu. Nebýt dokonalý může totiž mnohdy znamenat odepření pozornosti a lásky.
Často se stává, že se dětské úsilí v dospělosti vymkne kontrole, převezme vládu nad naším rozhodováním a rozvine se v posedlou touhu dělat vše dokonale.
Jistě, být perfektní přináší mnoho výhod! Jenom si člověk při svém „perfektním chování“ nestihne všimnout, že výhody plynou především pro jeho okolí. Pan či paní Perfektní domyslí, dotáhnou, dozařídí, doženou… Pan či paní Perfektní jsou lehce vytěžitelní. Pan či paní Perfektní se kvůli svému perfekcionismu hodně nadřou a nakonec se tato vlastnost stane jejich slabinou.
Žijeme v transformačním procesu a vědomě či nevědomě se odpojujeme od starého, přežitého a připojujeme se k novému. Ve starém světě byla nejvyšší prioritou touha nebýt špatným, být pro okolí přijatelným. Naše skutečné potřeby proto logicky byly zahaleny mlhou a mnohdy nic neznamenaly.
V průběhu transformačního procesu směřujícímu k novému u mnohých lidí dochází k vnitřnímu konfliktu. Konfliktu mezi starým: dělat vše perfektně a novým: dělat vše pro vlastní pocit naplnění, pro radost. Je jasné, že v cestě za poznáním vlastního poslání se prioritou stává sebepřijetí, rozhodnutí přijmout se a milovat bez podmínek, jakkoli je to pro mnoho lidí těžké.
Může se stát, že na začátku vlastní proměny část JÁ začne protestovat. Tento protest se často projeví apatií ke všemu, neochotou cokoliv dělat ve všech sférách života.
Jedna část člověka se chce jen tak procházet, chce lelkovat, chce rozjímat, chce nedělat nic. Chce prožívat pocit, že „JÁ jsem důležitý/důležitá“ a stejně tak důležité jsou moje touhy a přání. Druhá část vykřikuje příkazy, co je třeba splnit, začít nebo dokončit.
Jak z toho? Odpověď je i není jednoduchá.
Zkusme si odpovědět nejprve na otázku: Co je dokonalost v životě člověka z hlediska jeho spirituality?
Bůh je dokonalý. O tom není pochyb. A my jsme částí Boha, jsme jeden celek. Takže jsme dokonalí, jsme perfektní! Přicházíme na tento svět s již vytvořeným plánem a úkoly. Naše duše si dlouho před narozením formuje fyzické tělo i povahové rysy tak, aby co nejvíce napomohla k dosažení stanovených úkolů i k získání zkušeností, pro které přišla.
Pokud se nepřijímáme, pokud nepřijímáme své tělo, pokud se na sebe zlobíme za některé povahové rysy, pokud nesnášíme vlastní chování byť jen v některých situacích… pak je zcela zřejmé, že největší překážkou v posunu od starého k novému jsme si my sami. Otočme naše myšlení a zkusme brát vše, k čemu máme výhrady, jako dary a procházejme životem s tím, co máme k dispozici, s takovou samozřejmostí, s jakou každé ráno vychází slunce. Mysleme na to, že i když si to někteří z nás ještě zcela neuvědomují, jsme dokonalí právě pro ony úkoly, se kterými sem naše duše přišla. Pokud se nám podaří prožít své přijetí, dostaví se stav, po kterém toužíme všichni – klid, harmonie, štěstí. Neházejme flintu do žita, netvrďme sobě i druhým, že to nelze.
Napadá mne… Existuje názor, že když se něco stane dokonalým, začne to blednout. Zřetelně to můžeme vidět v přírodě. Květina nejprve roste, vyraší poupě, pak se úplně otevře, aby světu ukázala svoji krásu, a pak přichází fáze rozpadu. Květ uvadá, odpadne.
Když člověk objeví seberozvoj, nejprve začne hojit svá zranění, pak v okouzlení odstraňuje jedno nepohodlné přesvědčení za druhým a najednou se zvedne touha odstranit všechny negativní postoje a dovést všechny oblasti svého života k dokonalosti. Ani si nestačíme všimnout a ze seberozvoje se vytratí život samotný. Přitom je velmi žádoucí každou změnu uvést do života. Nejen učinit hluboké uvědomění, ale také jej – jak já ráda připomínám – zpřevodovat na ruce. Začít změnu žít, užívat si ji každý den a po nějakém čase zase pokročit – s radostí, s lehkostí. Je to dobrodrůžo!
Takže si dovolme i mýlit se!
Se zkušenostmi a dovednostmi se člověk nerodí. Učit se a dělat chyby je přirozené. Mnohdy, abychom něco vytvořili na vysoké úrovni, musíme to udělat stokrát špatně. Proto nežijme starými dogmaty a nesuďme se!
Milujme se!
Perfekcionismus je touha dokázat, že jsme dobří, že si zasloužíme lásku. Za onou touhou je vždy ukrytá bolest a nedostatek sebelásky. Vyhoďme přežitý program pramenící kdesi v dětství ze svého života. Tímto činem upřednostníme sebe, své touhy a přání. Jak změnu zpřevodujeme na ruce? Buďme bdělí a rozlišujme motivy svých činů. Naučme se rozeznávat, kdy jednáme na základě vlastní touhy a kdy na základě požadavků okolí. To je opravdová sebeláska. A to je skvělé!
A ještě jedno doporučení: učme se novým věcem!
Dopřejme si učit se novému, aplikovat nové do praxe. Zkoušejme, dělejme chyby a znovu zkoušejme. Nepřestávejme! Stačí maličkosti: nové aplikace na zpracovávání fotografií v telefonu, vaření nového jídla…
Když se učíme něco nového, vyvíjíme se. Nemusíme v tom být nejlepší. V tomto případě je v začátku naším cílem dokázat sami sobě – respektive své mysli – že zkoušet nové věci je nejen bezpečné, ale také zábavné. Navíc zvládnuté novoty nám zvyšují sebevědomí, rozšiřují vědomí a mohou i odhalit mnoho nových talentů a schopností, které v nás dřímou. Postupným zkoušením máme ohromnou šanci dospět k věcem, o kterých jsme snili, ale nevěřili jsme, že to zvládneme. K věcem, do kterých jsme se toužili ponořit, ale neodvážili jsme se začít, protože jsme se báli neúspěchu. No, uznejme: není to báječné?
Pamatujme: Kvůli touze dělat vše dokonale, zůstávají báječné nápady jen pouhou myšlenkou a strach se stává silnější než náš sen. A to si nezaslouží nikdo z nás!