Článek si můžete nejen přečíst, ale také poslechnout v audioverzi.
„Advent je hysterický maraton, během kterého musím správně odhadnout, co komu dát…“ zachytila jsem útržek z rozhovoru v jednom knihkupectví. S knihou v podpaží a sobě položenou otázkou: „Co konkrétně musíme udělat, abychom nepropadli onomu hysterickému maratonu, a přitom blízkým, projevili svou lásku?“, kráčela jsem k domovu.
Dávno v minulosti měla tradice dárků rituální význam.
Smrtelníci přinášeli dary Bohům a Duchům na důkaz hluboké úcty nebo jako poděkování při žádostech o požehnání pro své druhy. O svátcích a posvátných dnech si lidé mezi sebou vyměňovali symbolické maličkosti na znamení sympatií a přání blaha. Letos jsem významnou část roku strávila v Jižní Americe, kde jsem na vlastní kůži prožila obojí. Vzájemné obdarovávání se u příležitosti svátku Santa Juana i uctívání Duchů rostlin právě rituálními dárečky. Bylo to silné, posvátné, dojemné…. na rozdíl od komerční atmosféry vznášející se v adventním čase v mém městě. Vyspělejší a ekonomicky silnější společnost udělala z dávání dárků společenskou nutnost, ukazatele postavení a…. rutinní povinnost.
Kam zmizelo KOUZLO?
Samozřejmě si uprostřed předvánoční vřavy stále zachováváme upřímnou touhu potěšit své blízké, ale s každým přibývajícím rokem zjišťujeme, že na dárkové maratony máme méně a méně sil. A tak mnohdy ani sami nechápeme, že v předvečer vánočních svátků balíme do papírů s vločkami a Santa Clausem další gel na holení pro manžela, ponožky pro dědu či kuchařku – kolikátou už?! – pro babičku… A také si slibujeme, že příští rok se nenecháme ovládnout ukřičenými reklamami, že zase nepodlehneme touze udělat radost všem, že se nenecháme chytit do vzorce: „co a komu je správné dát!“, že se už opravdu, ale opravdu příští rok nenecháme vykopnout ze stavu vlastní duchovní celistvosti a vnitřního štěstí.
Jak už jsem několikrát opakovala, procházíme transformačním procesem a vědomě či nevědomě se odpojujeme od starého, přežitého a připojujeme se k novému. K novému patří i jiný – nový – možná lépe řečeno staronový – způsob obdarovávání, který je založen na principu pozornosti k sobě a na hojnosti… na hojnosti času, energie, kreativity, již dopřejeme nejprve sobě, a poté společně s dárkem předáme obdarovávanému, a to nejen o Vánocích.
Pouze jsme-li celiství a plní energie, dokážeme vymyslet, poté nakoupit či vyrobit a posléze předat dar nejen jako materiální, ale i jako duchovní spirituální akt.
Jak na to po novu?
Nejprve si zhodnoťme naše limity: čas, peníze, duševní síly.
I když se nám zdá, že máme všeho dost a dost, pamatujme, že nic není neomezené. Proto si rozumně a v klidu odpovězme na tři otázky:
Otázka první: Kolika lidem opravdu chceme dárek dát?
Jako odpověď si sepišme seznam kandidátů na dárek a seřaďme je od nejdůležitějšího dále. Máme-li seznam hotový, začněme odškrtávat jména ve druhé polovině seznamu a vnímejme svoje pocity. Jsme-li k sobě upřímní, uvědomíme si, že nás zeštíhlení seznamu vlastně netrápí.
Překvapení! Prvních 3–6 lidí na seznamu je pro nás opravdu důležitých!
Otázka druhá: Kolik času a peněz můžeme postrádat při pořizování dárku?
Určitě ne tolik, kolik bychom chtěli, a určitě ne tolik, jak moc je nám obdarovávaný drahý. Takže jen tolik, aby nám zbylo dost času i peněz na vyrovnaný život v normálním režimu!
Ze své lektorské a poradenské praxe mohu předat důležitou message: Dárek doslova vyždímaný z rozpočtu potem a krví… dárek, na který si vezmeme i půjčku připomínající se neustále několik let, stává se dárkem energeticky destruktivním, a to – ať chceme či nechceme – negativně ovlivní náš vztah s obdarovávaným!
A otázka třetí: Máme dostatečnou citovou rezervu, abychom vybrali originální a z celého srdce upřímný dárek pro každého?
Odpověď může být pro někoho překvapivá. Ve skutečnosti nejsme schopni dát s otevřeností a upřímností srdce více než třem lidem originální dárek jednoduše proto, že to chce čas. Čas pro zrání nápadu, kreativní přípravu, vlastní realizaci a to vše bez časového tlaku.
Nesnažme se všechny překvapit! V novém světě jde především o to, abychom se při výběru, realizaci či koupi dárku necítili energeticky i finančně zdevastovaní. Pouze tehdy budou naše dárky přínosem pro nás i pro naše milované.
Pamatujme si: S jakou energií a s jakým pocitem člověka obdarováváme, takovou energii předáváme i našemu vzájemnému vztahu.
Dar darovaný z povinnosti (takové to: chci – nechci, prostě musím), o kterém jsme mnohdy přesvědčeni, že je nezbytný k udržení nebo dokonce k obnovení nejisté rovnováhy, je okolnost, která nerovnováhu energeticky ještě více prohlubuje, i když se toto v realitě projeví mnohem, mnohem později.
Existují dokonce dárky, které obsahují lhostejnost, agresi či výsměch. Například Vegan před více jak deseti lety přestal pít kávu, přesto ji každoročně nachází pod vánočním stromečkem. Žena, která v den svých kulatin rozbaluje ohromnou krabici, v níž je ukrytý mixér s bohatým příslušenstvím. Anebo Student prvního ročníku gymnázia po vynikající štědrovečerní večeři jako první trhá vánoční papír z dárku, který ukrývá Kosmovu kroniku – povinnou četbu prvního ročníku! V takovýchto případech vztah mezi dárcem a obdarovávaným skončil již dávno, jen si to ještě aktéři neuvědomují…
Pocity, na základě kterých bychom měli obdarovávat, jsou vděčnost, úcta, láska, humor, také sympatie i milosrdenství (v případě dobročinnosti) a společná zábava – to když obdarováváme třeba děti či přátele.
Pokud se naše vnitřní poselství při výběru dárku od těchto pocitů liší, dárek nedávejme.
V dnešní době nás spirit činí citlivější na energie, a když dar dáváme nebo přijímáme, vždy provádíme energetickou výměnu. Pokud intuitivně cítíme, že dárek přijmout nechceme, neberme si jej. Poslouchejme svoji vnitřní pravdu!
Výše řečené funguje oběma směry. Připravme se na to, že i my můžeme zůstat bez dárku nebo že někdo od nás dar nepřijme.
Pokud nás to uráží, máme dvě možnosti:
Tou první je pokračovat ve starém způsobu obdarovávání – v hysterickém maratonu.
Druhou možností je dát sobě samému šanci, zapracovat na svém ublížení a vystoupit z role oběti.
A napadá mě ještě jedna nevyžádaná rada:
Obdarovávejme pouze z přebytku! Z přemíry lásky, slasti, hojnosti, tvůrčího letu, štěstí, peněz, času… Pak i skromný dárek znásobí a předá drahé osobě na svých křídlech naše pocity.
Přetavit hysterický maraton ve vánoční kouzlo není vůbec snadné! Pokud však vydržíme, odměna se dostaví! Projdeme transformací, zaplaví nás pocit vlastní svobody, posílíme lehkost a radost našeho života a dárky se opět stanou zázrakem, skutečným darem od srdce k srdci!
PS: Chcete-li, odpovězte do komentářů, jestli jste se napsali do uvedeného seznamu, a pokud ne, proč?