Svoboda

Slovo svoboda je často diskutovaný termín dnešní doby. Nalézt přesnou definici je těžké, protože svoboda není veličina, která by se mohla změřit, zvážit nebo dokonce zaevidovat.

Svobodu si mnohdy pleteme s „cochcárnou“ – neboli s tím, že si můžeme dělat kdykoli cokoli. Opak je pravdou. Mylně si myslíme, že okamžitě reagovat podle momentálních podnětů či potřeb je svobodné.  Stává se, že nás řídí naše okamžité potřeby nebo okolí, nikoliv naše svobodná vůle. Svoboda je stav mysli. Svoboda je vnitřní rozměr někde hluboko v každém z nás – a tam jí také musíme hledat.

Naskakovat na vnější podněty, okamžitě a bez rozmyslu jednat, znamená dávat vnějšímu světu vládu a moc nad naším životem.

Mozek pracuje jako biologický počítač (nic nezapomíná, ukládá). V jeho paměti je uloženo vše, co vnímáme našimi smysly od početí. Naše víra a postoje tedy náš systém přesvědčení jsou tvořeny našimi zážitky, dobrými i špatnými, vším, co jsme kdy zažili, vším, co jsme kdy řekli, vším, co jsme o sobě slyšeli. Všechno toto je uloženo v naší podvědomé mysli a v buňkách našeho těla. Jsou zde uloženy všechny negativní zážitky z minulosti a má to vliv na naše současné rozhodování, i když si na vědomé úrovni na tyto zážitky nevzpomínáme. V okamžiku rozhodování, ovlivňují tyto zážitky emoční reakci a naše rozhodnutí je závislé na tom, jak se v tu chvíli cítíme. Negativní emoce z minulosti blokují vnímání v přítomnosti.

Pro náš současný život to znamená, že pokud nezastavíme automatickou reakci, budeme jednat omezeně, podle již známých modelů a zkušeností z minulosti. Naše okamžitá reakce není naší vědomou volbou, ale jakýmsi mechanickým algoritmem, který si náš mozek v minulosti uložil. Svou minulost tak podvědomě kopírujeme do svého jednání v přítomnosti. Tím jsme ve vleku vnějších událostí. Tím jsme obětí vlastních omezení. Přitom můžeme mít mylný pocit, že si vyhovíme, ale svobodní nejsme.

Jak na to?

Můžeme využít například terapie metodou One Brain. Nejdříve se přes svalový test (zpětnou vazbu z těla) pomocí barometru chování určí hlavní emoce s problémem spojené a provede se korekce v přítomnosti. Korekce se skládá z jednoduchých, časově nenáročných technik a cvičení, vhodná korekce je taktéž vytestována přes sval. Poté se provede věková recese do období, kdy problém vznikl. Jde vlastně o čtení z paměti těla, kdy, kde a jak problém vznikl. Není však nezbytné, aby si klient na trauma vzpomněl. Trauma je uloženo v těle a můžeme s ním pracovat. Provede se tzv. defúze, tedy odstranění stresu pomocí různých korekčních technik, opět vytestovaných „tělu na míru“ a sezení je skončeno, jakmile se v souvislosti s daným problémem dosáhne nulová hladina stresu. Celý proces terapie se v systému One Brain nazývá odblokování. Toto řešení vyžaduje odborníka a je časově náročné.

Druhou možností je využití dvou vteřin, které jsou mezi podnětem zvenčí a naší reakcí. Dvě vteřiny, během kterých můžeme zastavit automatickou reakci a vybrat si vědomou, naprosto svobodnou reakci, za kterou poneseme dobrovolně plnou odpovědnost. Ve chvílích, kdy rozhodujeme něco zásadního, kdy se nám dějí velké problémy, máme možnost se zhluboka nadechnout a vydechnout a zastavit automatickou reakci. Díky tomu máme prostor pro vědomé rozhodnutí, do kterého bychom měli promítnout představu ideálního budoucího stavu. Náš mozek totiž věří představám. Pokud si v dané situaci promítneme ideální stav, mozek se uvolní, může být kreativní a tím vypne automatický vzorec z minulosti. Prostě jen přeneseme pozornost na budoucnost a podle ní “tady a teď“ volíme svou reakci. Tato volba je vědomá, kreativní a je naše – je svobodná. Naše reakce se stává naší vědomou volbou.

Nádech a výdech a vědomá volba s plnou odpovědností. Přestáváme kopírovat staré vzorce a systémy přesvědčení, přestáváme reagovat impulzivně. Kreativně tvoříme svoji budoucnost. Naše vize nám dávají energii a sílu pro další rozhodování. Jsme svobodní!

Komentáře
  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie